Dálniční most přes údolí Sedlického potoka u Borovska v okrese Benešov není běžným stavením. Narodil se z ambicí dvacátých let dvacátého století, kdy vznikaly první myšlenky na sbírnutí Československa moderní silniční sítí od Plzně na Košice. Projekt se zdokonalil poté, co v roce 1937 vydal průmyslník Jan Antonín Baťa knihu nazvou „Budujme stát pro 40 000 000 lidí" a sám navrhl dálkovou cestu Cheb – Velký Bočkov, jež by vedla nejpřímější trasou skrze československé území. Mnichovská dohoda na podzim 1938 Loss území zesilá tlak na výstavbu nové infrastruktury. Do konce roku 1938 byl vypracován detailní plán dálnice Praha – Brno – Slovensko.

Stavbu zahájily přípravné práce začátkem roku 1939 v úsecích Zástřizly – Lubná a Praha – Humpolec. Do tohoto druhého úseku spadalo údolí Sedlického potoka. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 byla dálnice začleněna do německé sítě. Slavnostní první výkop proběhl 2. května 1939 u Průhonic. Stavařské práce se prioritně zaměřily na mostní konstrukce. Největší stavbou se stal obloukový most vysoký 25 metrů. Stavba mostu začala v červenci 1939 a realizovala ji firma inženýra Jakuba Domanského pod vedením Ferdinanda Čulíka. Most byl navržen jako dvojice identických obloukových staveb, každá se svou naklopenou vozovkou, neboť trasa měla za jeho východním koncem zatáčet k jihu. Západ odtud 250 metrů se rozestavěl i menší most přes Sedmpanský potok.

Druhá světová válka zastavila práce v dubnu 1942 pro nedostatek oceli a cementu, jež se používaly pro válečné účely. Jen řadě „nejvyšší důležitosti" – mezi kterou patřil most přes Sedlický potok – bylo dovoleno pokračovat v omezeném rozsahu. Měsíc později se práce zastavily úplně. Stavba zůstala konzervována ve stavu 33 procent hotovosti; vybetonován byl pouze pravý oblouk.

Po osvobození Československu v roce 1945 se práce obnovily. Stavbu nadále realizovaly Československé stavební závody – národní podnik závod SVIS, nástupce firmy Domanského. V roce 1949 byl vybetonován levý oblouk mostu, do roku 1950 se stavba stavebně podařilo skoro zbavit. Chyběla jen zásypová práce zemního násupu na východním konci. Menší most přes Sedmpanský potok byl dokončen zcela. Stavba mostu byla zkolaudována v prosinci 1952.

Osud stavby však selhal. Československo opustilo koncepci dálnic a rozestavěné úseky zůstaly mimo provoz. Když se intenzita silničního provozu koncem padesátých let zvýšila, rozhodla vláda o obnovení dálnic – avšak starý most u Borovska do nových plánů nezapadl.

Od roku 1976 nádrž Želivka (Švihov), která slouží jako zdroj pitné vody pro okolí, most zatopila. Nyní leží pod hladinou jako tiché svědectví rozpadu jednoho velkého snu. Protože je vodní nádrž chráněnou oblastí prvního ochranného pásma vody, je vstup do jejího okolí zakázán a most zůstane navždy skryt.