Areál Betléma leží v Královéhradeckém kraji mezi Dvorem Královou nad Labem a Jaroměří, zhruba 2 km severně od Kuksu a 1 km od Stanovic, na jejichž katastru se rozprostírá. Část severněji umístěných objektů se nachází již na území obce Hřibojedy. Od roku 2002 je celý areál chráněn jako národní kulturní památka.
Počátky Betléma sahají do roku 1717, kdy si hrabě František Antonín Špork 26. února koupil od města Dvůr Králové nad Labem les na severním svahu nedaleko Stanovic a Žirče za 2900 zlatých. Nový les o rozloze zhruba 70 hektarů sloučil se svým panstvím Choustníkovo Hradiště. Vybavil jej bohaté ložisko vysoko kvalitního pískovce, který na mnoha místech vystupoval jako skály a balvany nad povrch, a byl dnem používán na stavby v samotném Kuksu.
Přeměnu lesa v unikátní barokní krajinu inicioval Špork postupně. V roce 1718 zde nechal založit poustevny věnované svatému Antonínovi Poustevníkovi a svatému Pavlu Poustevníkovi. O dva roky později byly obě poustevny hotovy, spolu s okrasnou a bylinářskou zahradou vybavenou fontánami a vodotrysky. Klíčovým momentem se stala Šporkova návštěva Adršpašsko-teplických skal v květnu 1723. Právě tato zkušenost jej údajně inspirovala k neobvyklému počinu – nechat sochařskou výzdobu tesát částečně přímo z rostlé skály. Pod vedením Matyáše Bernarda Brauna a jeho dílny pak vznikla řada návrhů a děl. Prvním uskutečněným dílem byl patrně reliéf Vidění svatého Huberta.
Do roku 1726 byl areál opatřen kamennou sochařskou výzdobou – sochy poustevníků Onufria a Garina, ležícího Jana Křtitele, ležící Máří Magdaleny, reliéf svatého Huberta a dřevěné sochy Krista pokoušeného a ukřižovaného (poslední dvě se nedochovaly). Rok 1727 přinesl vznik reliéfu Klanění pastýřů. Počátkem třicátých let 18. století nechal Špork vybudovat kapli Povýšení Svatého Kříže. Roku 1731 byla položena základní kámen kaple Kalvárie a byly vytyčeny a pokáceny nové aleje. Roku 1732 se vztyčila socha Velkého Křesťanského vojína (Miles Christianus), která dnes stojí v samotném Kuksu. Hotovím cyklem bylo završení roku 1735 stavbou kaple a všech zastavení křížové cesty.
Smrt hraběte Františka Antonína Šporka 30. března 1738 na zámku Lysé nad Labem ukončila dobu jeho osobního patronátu. Betlém však zůstal jako pozoruhodný svědek baroka – soubor pousteven, kaplí a sochařských děl, které v jedinečné míře spojují přírodu, architekturu a plastiku.
Historické milníky
- 1717
- Matyáš Bernard Braun zahajuje na objednávku hraběte Šporka tesání soch do skal Nového lesa
- 1732
- Završena hlavní etapa prací – vznikly reliéfy Klanění tří králů a Studna Jákobova i sochy poustevníků
- 1738
- Umírá hrabě Špork i sochař Braun, velkolepý záměr zůstává navždy nedokončen
- 1900
- Pískovec zvětrává, část soch zaniká, začínají restaurátorské a konzervační zásahy
- 2002
- Braunův Betlém je prohlášen národní kulturní památkou
Stavební vývoj
Sochy a reliéfy nevznikaly z přivezených kamenných bloků – Braunova dílna je v letech 1717–1732 tesala přímo do rostlé pískovcové skály na místě, v terénu Nového lesa. Po smrti objednavatele i sochaře v roce 1738 zůstal velkorysý záměr nedokončen. Měkký pískovec od té doby zvětrává, část soch se nedochovala vůbec a jiné přetrvaly jen jako torza. Dochované části jsou průběžně restaurovány a konzervovány, přesto zůstává eroze trvalou hrozbou.
Historické události
1717 – Matyáš Bernard Braun zahajuje na objednávku hraběte Šporka sochařské práce v Novém lese; 1717–1732 – vznik hlavních reliéfů a soch (Klanění tří králů, Studna Jákobova, poustevníci Garinus a Onufrius, sv. Máří Magdalena, vidění sv. Huberta); 1738 – umírá hrabě Špork i sochař Braun, dílo zůstává nedokončeno; 19.–20. století – postupné zvětrávání pískovce, část soch zaniká, probíhají restaurátorské zásahy; 2002 – soubor prohlášen národní kulturní památkou.
Vlastníci
Nový les byl součástí kukského panství hraběte Františka Antonína Šporka a po jeho smrti panství spravovali dědicové. Dnes je Braunův Betlém ve vlastnictví státu – o lesní pozemky pečují Lesy České republiky ve spolupráci se státní památkovou péčí.
Zajímavosti
Sochy nebyly na místo přivezeny – vyrůstají přímo z pískovcových skalisek, z nichž je sochaři vylamovali a tesali přímo v lese. Jméno Betlém dostal soubor podle ústřední scény Klanění tří králů, tedy betlémského výjevu. Autor Matyáš Bernard Braun vytvořil i slavné alegorie Ctností a Neřestí na terase kukského hospitalu a část soch na Karlově mostě v Praze. Některá díla dnes známe už jen ze starých vyobrazení, protože je měkký pískovec za tři staletí nenávratně setřel.
Průvodce – historická postava
Video je generováno umělou inteligencí jako historická rekonstrukce. Postava a scéna jsou fiktivní, nicméně zasazené do historického kontextu.
Průvodce
Zobrazit text průvodce
Vydejte se s námi z Kuksu do Nového lesa, na místo, kterému se už tři sta let říká Betlém. Cesta měří zhruba tři kilometry a zvládnete ji pohodlně pěšky i na kole. Nejdřív vás povede krajinou nad údolím Labe, pak vklouzne mezi stromy – a najednou stojíte před něčím, co jinde v Evropě neuvidíte. Ze skalisek podél cesty vystupují postavy: klečící králové, poustevníci, světice. Nejsou to sochy přivezené a postavené na podstavce. Jsou vytesané přímo do rostlé pískovcové skály, jako by z ní samy vyrostly.
Abychom pochopili, proč tu jsou, musíme se vrátit na začátek 18. století. Kukské panství tehdy patřilo hraběti Františku Antonínu Šporkovi, jednomu z nejpozoruhodnějších mužů českého baroka. V údolí Labe vybudoval módní lázně a naproti nim hospital pro vysloužilé vojáky a chudé – dodnes stojící areál s kostelem, lékárnou a slavnou terasou. Šporkovi ale nestačily budovy. Chtěl, aby k lidem promlouvala celá krajina. Nový les proto proměnil v místo rozjímání: poutník či lázeňský host se tu měl procházet mezi biblickými výjevy jako živou knihou. A protože ústřední scénou bylo Klanění tří králů u narozeného Krista, začalo se místu říkat Betlém.
Sochařskou práci svěřil Špork Matyáši Bernardu Braunovi, hvězdě tehdejšího sochařství. Braun je autorem alegorií Ctností a Neřestí na kukské terase i části soch na Karlově mostě v Praze. V Novém lese pracoval se svou dílnou přibližně v letech 1717 až 1732 a zvolil postup, který dodnes bere dech: jeho kameníci a sochaři nevozili kámen z lomu, ale tesali rovnou do skalních bloků na místě. Představte si to – uprostřed lesa zvoní dláta, létají úlomky pískovce a ze skály se den po dni vynořují tváře a postavy v nadživotní velikosti.
Procházka vás povede od díla k dílu. Největším magnetem je mohutný reliéf Příchodu tří králů, zástup postav mířících poklonit se narozenému Ježíši. Nedaleko najdete Studnu Jákobovu s výjevem Krista rozmlouvajícího se Samaritánkou. Ze skal shlížejí i poustevníci Garinus a Onufrius – vousatí kajícníci, kteří ztělesňovali barokní ideál odchodu ze světa do samoty. Doplňuje je kající se svatá Máří Magdalena a výjev vidění svatého Huberta, lovce, jemuž se podle legendy zjevil jelen se zářícím křížem mezi parohy. Každé zastavení mělo návštěvníka vést k zamyšlení nad vlastním životem.
Je třeba říct i to, co dnes na místě chybí. Měkký pískovec je vděčný pro sochaře, ale krutý k věčnosti – déšť, mráz a kořeny stromů tři staletí pracují proti Braunovu dílu. Část soch zanikla úplně a známe je jen ze starých vyobrazení, jiné přetrvaly jako torza s rozostřenými rysy. Práce navíc skončily předčasně: v roce 1738 zemřel hrabě Špork i sám Braun a velkolepý záměr zůstal nedokončen. Přesto – anebo právě proto – má dnešní Betlém zvláštní sílu. Zvětralé tváře vystupující ze skal působí, jako by se pomalu vracely zpět do kamene. Choďte tu prosím ohleduplně, na sochy nešplhejte a nedotýkejte se jich. A na zpáteční cestě si udělejte čas na hospital Kuks: terasa s Ctnostmi a Neřestmi vám ukáže, jak vypadá Braunovo dílo tam, kde mu čas ublížil o poznání méně.
Tipy pro návštěvníky
Z Kuksu se k Betlému dostanete pěšky nebo na kole po značené cestě, je to asi 3 kilometry příjemnou krajinou. Vstup je zdarma a sochy jsou volně přístupné po celý rok. Vezměte si pevné boty – chodí se po lesních cestách. Návštěvu ideálně spojte s prohlídkou hospitalu Kuks s terasou Ctností a Neřestí a barokní lékárnou. Na sochy prosím nešplhejte, zvětralý pískovec je velmi křehký.
Časté dotazy
Kdo Braunův Betlém vytesal a kdy?
Autorem je Matyáš Bernard Braun, přední sochař českého baroka, který se svou dílnou tesal sochy a reliéfy přímo do skal Nového lesa přibližně v letech 1717–1732. Objednavatelem byl hrabě František Antonín Špork, majitel kukského panství.
Je Braunův Betlém budova nebo stavba?
Ne. Braunův Betlém není žádná stavba – je to soubor soch a reliéfů vytesaných přímo do pískovcových skal v lese pod širým nebem. Jde o unikátní barokní sochařskou galerii v přírodě.
Platí se u Braunova Betléma vstupné?
Ne, Betlém je volně přístupný celoročně a zdarma. Leží v Novém lese asi 3 km od Kuksu a dojdete k němu pěšky nebo dojedete na kole po značených cestách.
Pro děti
Představ si, že jdeš lesem a najednou se na tebe ze skály dívá obličej. A kousek dál další – klečící král, vousatý stařeček, paní se sepjatýma rukama. Ne, nikdo je sem nepřinesl. Ty sochy jsou vytesané rovnou do skal, jako by z nich vyrostly! Tomuhle kouzelnému místu se říká Braunův Betlém a najdeš ho v lese kousek od Kuksu.
Firmy v okolí
Provozujete u této památky restauraci, ubytování, obchod, muzeum, půjčovnu, wellness nebo jinou službu pro návštěvníky? Zobrazte se přímo lidem, kteří k památce míří — takhle vás v aplikaci i na webu uvidí:
V okolí
Areál zámku Kuks, přírodní rezervace
Ubytování v okolí
Tematická trasa
Braunův Betlém. Barokní sochy a reliéfy vytesané přímo do pískovcových skal Nového lesa, volně přístupné po lesních cestách.
Hospital Kuks. Barokní špitál s terasou se sochami Ctností a Neřestí, historickou lékárnou a Šporkovou hrobkou, asi 3 km od Betléma.
Údolí Labe pod Kuksem. Procházka podél řeky s výhledem na barokní areál a schodiště stoupající k hospitalu.
Sezónní doporučení
Jaro. Nejlepší čas, jak vidět sochy dřív, než je zakryje husté listí. Les voní čerstvou zelení, kolem cest kvetou první květiny a měkké jarní světlo krásně modeluje reliéfy ve skalách. Cesty mohou být po deštích blátivé, hodí se pevné boty.
Léto. Koruny stromů poskytují příjemný stín, takže procházka k Betlému osvěží i v horkém dni. Ideální období pro výlet na kole z Kuksu a pro kombinaci s prohlídkou hospitalu, který je v hlavní sezoně plně otevřený. Přijeďte raději dopoledne, odpoledne bývá u soch nejvíc lidí.
Podzim. Snad nejmalebnější podoba Betléma – zlaté a rudé listí kolem zvětralých pískovcových tváří vytváří scenérii jako z obrazu. Mlhavá rána dodávají kamenným poutníkům tajemnou atmosféru a v lese potkáte jen málo návštěvníků.
Zima. Sochy pod sněhovou čepicí jsou nezapomenutelný zážitek pro otužilé pěší – bílá pokrývka zvýrazní obrysy reliéfů a les ztichne. Počítejte s tím, že lesní cesty nikdo neudržuje, a hospital Kuks má mimo sezonu omezený provoz, ověřte si otevírací dobu předem.
Vizualizace a umělecké pohledy
Vizualizace jsou generovány umělou inteligencí a slouží jako inspirace.
Pohled z okolí
Animovaný pohled vygenerovaný ze skutečné fotografie okolí
Atmosféra místa
Atmosférická vizualizace prostředí a doby
Tipy od návštěvníků
Zatím žádné tipy. Buďte první!
Přihlaste se a přidejte svůj tip.
Zdroje a literatura
- Wikipedia o Betlém u Kuksu
- Národní památkový ústav (NPÚ) - databázové informace
- Odborné knihy a studie:
- Historická architektura Českého středohoří
- Kulturní památky v okrese Chrudim
- Barokní kláštery v Čechách
- Muzejní a informační portály:
Recenze a komentáře