Objekt bývalé prelatury stojí v Horní ulici 155 na impozantní skalní vyvýšenině přímo nad meandrem řeky Vltavy. Jedná se o stavbu dvou křídel o jednom až třech patrech s lichoběžníkovým dvorem, z něhož je přímý průchod do dnešní Městské knihovny. Budova je výrazným svědectvím architektonického vývoje od středověku k novověku a mapuje několik klíčových fází své obnovy.

Nejstarším pozůstatkem je gotika – v přízemí jižního traktu se zachovaly zbytky tří gotických oken ze 14. století, z nichž jedno si podrželo původní kamenné kružby. Těmito prvky stavba sahá hluboko do středověku. Současný vzhled je však značně poznamenaný renesanční a vooral barokní přestavbou. Hlavní neorenesanční severní průčelí, které směřuje do Horní ulice, je ve stylu 16. století a rozděleno na tři části. Fasádu zdobí psaníčkový sgrafito s motivy rozet; průčelí nese letopočet 1576 a je zakončeno historizujícími štíty s klasicizujícími ozdobnými prvky. Nad obloukovým vstupním portálem je část průčelí architektonicky zdůrazněna tím, že je předsunuta na čtyřech krakorcích.

Vnitřní nádvoří prozrazuje zájem o kvalitní členění – liseny člení jednotlivá křídla. Tři kamené pamětní desky na fasádách nádvoří dokumentují obnovy budovy po tragických požárech. Červená mramorová deska připomíná obnovu po požáru roku 1665 uskutečněnou prelátem Janem Františkem Chvalenským. Druhá, hnědá deska s volutovým štítem nad krytým schodištěm, zaznamenává obnovu po požáru roku 1768 pod vedením preláta Františka Kfellera, jehož erb se chlubí v horní části desky. Třetí, béžová deska svědčí o obnově činnosti prelátského pivovaru roku 1865 zásluhou preláta Dr. Loberschinera. Na levé straně obloukového vstupního průjezdu je umístěna pamětní deska preláta Jiřího Bílka z Bílenberku (1588–1657).

Interiér odráží bohaté prestavby. Schodišťová loggie a arkádový přechod jsou výraznými rokokovými prvky. V patře východního křídla se nachází Prokyšův sál vyzdobený rokokovými výmalbami a štukovaným zrcadlem na stropě, doplněný přilehlým Gotickým sálkem s rokokovými kamny. Jednotlivá křídla budovy jsou zastřešena převážně sedlovými střechami.

Dnes prelatury slouží veřejnosti. V přízemí sídlí Městská galerie, první patro obsahuje dvě učebny pro potřeby Městské knihovny. Návštěvník si zde tak může prohlédnout sgraffitované průčelí, všimnout si gotických kružeb, projít arkádovým přechodem a vnímat vrstvené dějiny budovy, které se zapsaly jak do kamenných pamětních desek, tak do architektonických stylů od gotiky přes renesanci a barok až po rokoko.