Vikářská ulice začíná na náměstí U Svatého Jiří a směřuje severně, podél celé jižní strany obsazené katedrálou sv. Víta, Václava a Vojtěcha, až před její západní, hlavní průčelí. Je to jedna z nejstarších komunikačních os Hradu, jejíž osudy jsou neoddělitelně spjaty s dějinami pražské kapituly.

Již od románského období stávala ve střední části dnešní Vikářské budova svatovítské kapituly, označovaná jako „klášter kostela pražského". Příslušníci a služebníci kapituly zde sídlili i v následujících staletích, snad však v první polovině 16. století o zdejší domy přišli. Kapitula je znovu získala až po polovině 18. století a přibližně v téže době dostala ulice podle vikářů své dodnes užívané jméno.

Hned první dům na pravé straně, Kapitulní děkanství (č.o. 2), byl vrcholně barokně přestavěn architektem J. B. Santinim. Pravá, východní část má podobu malého paláce, zatímco nižší levá část obklopuje malý dvůr třemi křídly. Od ulice jej odděluje zeď s ozdobnými kovanými mřížovými vraty. V tomto dvorku je umístěna pamětní deska Benedikta Rejta, který zde bydlel. Naproti bráně pak vede průchod na parkán a k věži Mihulce.

Následující dům č.o. 4, zvaný Malá Vikárka, je barokní stavba z doby kolem roku 1700. V osmdesátých letech 16. století byl královským majetkem a bydlel zde komorník nad světlem — proto se objektu tehdy říkalo královská Lichtkomora.

Velká Vikárka (č.o. 6) je složenější celek. Pravá, úzká budova nemá z ulice žádný vchod a v zadní části vybíhá křídlem až k Mihulce. Levá část je renesanční, i když později upravovaná; dva vchody jsou přístupné rampami se schodišti a na parkánu přiléhají tři křídla kolem dvora.

Poslední dvojice budov pod číslem 8 tvoří dohromady Kapitulní školu a Starou Vikárku. Pravá budova, Kapitulní škola, má stejně jako sousedova západní část dva vchody přístupné rampami se schodišti a podobnou historii i podobu průčelí. Obě tyto budovy dnes hostí restauraci Vikárka, jež zde nepřetržitě funguje od roku 1845 a proslavila se mimo jiné z příběhů pana Broučka od Svatopluka Čecha. Levá budova, Stará Vikárka, je novorenesanční a vznikla podle plánů Josefa Mockera z roku 1877. Původní stavba na tomto místě musela být zbořena, protože zasahovala do prostoru dostavované katedrály.

Kdo prochází Vikářskou, pohybuje se v prostoru, kde se po více než tisíc let prolínaly osudy církve, šlechty i řemeslníků. Žádná z budov není typicky „turistická", přesto každá ukrývá vrstvu dějin — od románských základů přes barokní přestavby až po novorenesanční dostavby 19. století. Návštěva ulice je přirozenou součástí prohlídky Hradu a restaurace Vikárka nabízí živou připomínku toho, že i literární postavy mívají svá oblíbená místa.