V obci Libiš na Polabí stojí evangelický kostel Českobratrské církvi evangelické, kterému dominuje sedlová střecha a volutový štít pokrytý měděným plechem. Není to snad chrámu velká stavba ani architektonicky převratná, ale v jeho jednoduchosti a historickém kontextu spočívá jeho skutečná cena. Od roku 1958 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Libiš se stala střediskem evangelické komunity poměrně pozdě, vlastně až po vydání Josefova tolerančního patentu v roce 1781. V Polabí se během protireformace skrývali tajní nekatolíci; hned poté, co jim zákon dovolil veřejné vyznání, přihlásili se k evangelickému věřouky. Nejprve bylo jejich sídlem Byškovice, kde se modlili ve stodolách. János Végh, významný maďarský kazatel, vedl v roce 1783 první bohoslužbu v Libiši rovněž ve stodole – stalo se tak 2. července. Průmyslova spory mezi sektou a vrchností o umístění sboru, kostela a dalších budov se nakonec vyřešily Véghovým vlivem u císaře Josefa II. Výsledkem byla povolení ke stavbě vlastní modlitebny.

Kostel byl postaven v roce 1792 a posvěcen 30. listopadu téhož roku. Stavbu financovali nejen místní evangelíci, ale významně se na ní podílely sbory z Maďarska a z Porýní. Jednolodní plochostropá obdélná stavba s trojbokým závěrem je orientovaná k severu a stojí ve středu obce u křižovatky dnešních ulic Jiskrovy a Mělnické. Přístup do budovy vede z oploceného pozemku, obramovaného kamennou zdí a zamřížovanou branou s dvěma pilíři.

Stavba je dílem baroka, střídmého a účelného. Boční fasády ozdobují dvě segmentově klenutá okna; nároží jsou zaoblená a zdůrazněna lisenovými pásy s fabionovou římsou. Vnitřek zachoval původní inventář, vyřezávané lavice a barevnou výmalbu s texty. Zajímavé je uspořádání – kazatelna stojí uprostřed delší strany, lavice jsou rozmístěny do půlkruhu okolo stolu Páně, systém převzatý od maďarské reformované církve.

Kostel prošel vícero opravami a přestavbami. V roce 1904 dostala nové varhany, kamna a byla upravena vnitřní výzdoba; v roce 1958 byly pořízeny varhany znovu. Kapáž byla opravována v roce 1951 a znovu v roce 1993. Nedaleko kostela v roce 1790 vznikla evangelická škola; farní budova byla postavena v roce 1888.

Kostel je vázán na osobnost Jana Pal cha, který byl členem libišského sboru. Čtyři dny před svým upálením zde Jan Palach ještě sedel v lavici; dnes v ní lze vidět pamětní desku. Na evangelickém hřbitově vedle kostela odpočívají ostatky důležitých osobností – v roce 2000 sem byly z nedalekých Nebužel přeneseny ostatky samotného Jánose Végha, jeho manželky Judit a dalších tolerančních evangelických farářů maďarského původu. Jejich přítomnost přitahuje i dnes věřící z Maďarska; jedenkrát ročně se v kostele konají maďarské bohoslužby. V roce 2011 jej navštívil maďarský prezident Pál Schmitt.

Kostel není jen architektonickou zajímavostí, ale místem živé paměti – paměti na dobu, kdy se česká společnost učila coexistenci náboženských vyznání, a na osobnosti, které tuto cestu tvořily.