Kostel svatého Mikuláše je barokní římskokatolickým farním kostelem římskokatolické farnosti Březová u Vítkova, nacházející se v okresu Opava. V roce 2006 jej Ministerstvo kultury České republiky prohlásilo kulturní památkou.

Počátky zde sahají hluboko do minulosti. Dřevěný kostel zde stál již přibližně od konce 13. století. V roce 1412 byl v Březové jmenován probošt Štěpán. Osudný rok 1691 přinesl tragédii – údarem blesku vyhořel. Na místě zničené stavby dal v letech 1692 až 1694 vystavět nový zděný kostel Jiří Kryštof II. Pruskovský z Pruskova. Stavitelem byl předpokládá se Michael Josef Klein, který se později podílel i na stavbě jezuitského olomouckého kostela Panny Marie Sněžné. Nový barokní chrám měl rozměry 18 krát 10,5 metru, ale věž mu chyběla – byla dostavěna až v roce 1768, kdy byla nad vchodem osazena stylizovaná čekanina s erbem Pruskovských jako patronů a majitelů hradeckého panství.

V 19. století kostel prošel výraznou přestavbou. V letech 1862 až 1864 jej rozšířili o kněžiště a sakristii, čímž se jeho délka zvětšila na 37 metrů. Po přestavbě jej kardinálem Bedřichem z Fürstenberka v září 1865 znovu posvětil. Do hlavního oltáře byly uloženy ostatky svaté Christiny, svatého Fausta, svatého Diodora a blahoslaveného Jana Sarkandra. V roce 1919 dostala kostela nová dlažba a byla nově vymalována akademickým malířem Zapletalem z Mariánských Hor, přičemž obnovu vyvedl akademický sochař Drahošek z Ostravy. Elektřina byla zavedena v roce 1930.

Druhá světová válka zanechala hluboké rány. Mezi 28. a 30. dubna 1945 probíhaly v Březové osvobozovací boje, během nichž byla sestřelena báň věže a kostel vážně poškozen. Jeho opravy trvaly od roku 1945 do 1949, financování jejich rozsahu zůstalo nejasné. V roce 1955 jej znovu vymalovali ostravští malíři Antonín Hanuš, Josef Drha, Josef Nevřiva a Antonín Stoklasa; Drha namaloval obrazy čtyř evangelistů a Beránka ve vítězném oblouku.

Architektonicky jde o jednolodní orientovanou zděnou stavbu obdélníkového půdorysu. Na západním průčelí předstupuje hranolová věž se signaturní cibulovou střechou a lucernou. Hlavní vchod je vybaven pískovcovým portálem s charakteristickými uhami a prolomeným frontonem nese reliéfní štít s rodovým znakem Pruskovských. V interiéru se střídají valené klenby na pasech v lodi, křížová klenbta v předsíni a jednoduchý plochý strop v sakristii. Kazatelna pochází z roku 1706, křtitelnice z roku 1722, hlavní oltář z roku 1752.

V poslední době prošel kostel dlouhodobou obnovou – v roce 1993 novou střešní krytinou, v roce 1999 byla rozšířena kruchta a zavedeno plynové osvětlení, v roce 2003 pak proběhla rekonstrukce interiéru.