Kostel Zvěstování Páně v Olomouci je jednolodním chrámem s typickou kapucínskou architekturou. Vystavěn v průběhu 17. století na Dolním náměstí, tvoří součást areálu historického kapucínského kláštera a spadá pod správu olomoucké farnosti sv. Michala. Chrám je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Počátky kapucínů v Olomouci sahají k roku 1614. Původně sídlili v klášteře na předměstí před městskými hradbami u Střední brány, ale ten zanikl v roce 1642 po obsazení Olomouce Švédy. Následně se kapucíni rozhodli vybudovat nový konvent přímo ve městě. K jeho realizaci si v roce 1653 vykoupili devatenáct domů na Dolním náměstí. Stavba byla financována z almužen a zvláště pak z velkého daru vídeňského obchodníka, který rok předtím vstoupil do řádu jako bratr Electus. První mše v kněžišti byla sloužena v listopadu 1655, zatímco úplné dokončení a vysvěcení chrámu trvalo až do roku 1661.

Architektura kostela nese typické znaky řádové kapucínské stavby. Jednolodní bezvěžový chrám uzavírá charakteristický trojúhelníkový štít. Hlavní portál orientovaný na Dolní náměstí je vyzdoben ostěním se segmentovou rozeklanou supraportou s jetelovým křížem; v nadpraží je vytesán letopočet 1658. Nad vstupem se rozprostírá obdélná mozaika vyobrazující Zvěstování Panny Marie. Loď kostela je rozdělena mělkými nikami a připojeny k ní dvě protilehlé boční kaple. Prostor je sklenuty valenou klenbou s lunetami, zatímco kaple mají křížové klenby. Obě kaple jsou zasvěceny svatým – jedna sv. Františkovi z Assisi, druhá sv. Šebestiánovi. V presbytáři stojí oboustranný oltář, který odděluje prostor pro modlitby řeholníků od části přístupné věřícím. Dřevěný hlavní oltář pochází z roku 1756 a vytvořil jej olomoucký truhlář Josef Wesenberger. Oltářní obraz Zvěstování Panny Marie byl vytvořen v roce 1661 v dílně vídeňského malíře Tobiase Pocka.

Dlouhá minulost kostela odráží osudy místní komunity. Pod podlahou lodi byla vybudována krypta, která byla využívána až do roku 1784, kdy ji zakázal císař Josef II. pod zákazem pohřbívání ve městech. Pozůstatky řádových bratří byly tehdy přeneseny na hřbitov za Terezskou bránou. Varhany měly původně charakter přenosný; pevný hudební kůr byl zřízen až v roce 1814. Nové varhany byly pořízeny v roce 1858 a nahrazeny v roce 1913 nástrojem z dílny Jana Tučka staršího z Kutné Hory. V roce 1843 byl upraven prostor před vstupem do kostela. V roce 1926 byl kostel obnoven u příležitosti 700. výročí smrti sv. Františka z Assisi. Součástí obnovy byl freskový obraz Zvěstování Panny Marie namalovaný olomouckým malířem Janem Köhlerem. V roce 1933 byl před kostelem instalován dřevěný kříž k výročí ukřižování Ježíše Krista. V roce 1972 byla původní freska nahrazena mozaikou – návrh připravil Karel Benedík a dílo realizovalo Ústředí uměleckých řemesel.

Během 20. století procházel chrám výrazným útlakem. Po komunistickém převratu museli kapucíni klášter opustit a státní orgány jej zabavily. Zatímco kostel zůstal otevřený pro veřejné bohoslužby, klášterní budovy postupně obsadily státní instituce. Teprve po sametové revoluci mohli kapucíni dosáhnout návratu svého majetku, kterého jim bylo soudem přiznáno v roce 1995. V novější době obdržel chrám nový kabát – v roce 2012 dostal novou fasádu světle šedé barvy a v následujícím roce byla opravena terasa i čelní stěna.