Kostel Nejsvětější Trojice je sakrální stavbou chráněnou jako kulturní památka České republiky. Stojí ve Vratislavicích nad Nisou a představuje fascinující vrstvu české náboženské historie sahající přes čtyři století.

Počátky modlitebního místa sahají do šestnáctého století. V roce 1563 byl postaven původní kostel péčí libereckého zámeckého hejtmana Jana Ulrycha z Rosenfeldu. O jeho jménu nám vypovídá zachovaná cínová křtitelnice v kostele, která nese jeho znak - v levé polovině labuť, v pravé tři růže - spolu s iniciálami J.U.V.R. a letopočtem 1563. Tvůrcem křtitelnice byl zlatník Paul Weisse. Od roku 1363 do roku 1764 sloužil vratislavický kostel jako filiální chrám rochlický.

Barokní stavba, kterou vidíme dnes, byla vystavěna v roce 1700. Rozhodnutím hraběte Jana Václava Galluse byla zadána stavba pražskému architektovi italského původu Marku Antoniu Canevalovému. Stavební práce probíhaly překvapivě rychle - začaly 16. září 1700 a již 6. října 1701 byla stavba dokončena. Jednolodní kamenná stavba tak zcela nahradila původní dřevěný kostelík. V roce 1701 byla ke kostelu přistavěna sakristie. Od roku 1764 se vratislavický kostel stal samostatným farním chrámem.

Architektonicky je stavba zajímavým příkladem baroka. Má obdélný půdorys s pravoúhlým presbytářem, západní věží a dvěma bočními přízemními přístavky. Vnější stěny jsou členěny svislými pruhy. V interiéru se v oltářním prostoru nachází pilastry ukončené mohutnou římsou. Okna jsou vysoko umístěna se segmentovými oblouky. Loď měří 16,45 metrů na délku a 12 metrů na šířku, má šest oken a zaoblené klenby. Ve výklencích se nacházejí pozlacené sochy sv. Antonína a sv. Františka.

Výjimečná je bohatá výzdoba interiéru. Strop lodi zdobí velkolepé podání legendy o sv. Augustinu hledajícím tajemství Nejsvětější Trojice. V presbytáři je znázorněn Mojžíš na hoře Sinaj přijímající desky Desatera, obklopený čtyřmi evangelisty v medailóncích se svými atributy. Na fabionech po délce zdi se nachází pět medailónů s obrazy apoštolů. Sv. Petr a sv. Pavel mají své nástěnné malby přímo nad postranními oltáři. Původní fresky byly roku 1779 obnoveny přemalbou. Triumfální oblouk je půlkruhový a nese dataci 1701–1902 spolu s citací ze Žalmu 115: „Ne nám, ne nám, Pane, ale jménu svému dej slávu." Sanktusní věžička v oltářním prostoru byla přidána v roce 1859. Dnešní varhany pocházejí z roku 1911 a jsou umístěny na druhém poschodí empor.

Na počátku dvacátého století prošel kostel výraznou modernizací. Mezi lety 1900 a 1901 byla provedena generální oprava firmy Sachers und Söhne z Liberce podle plánů vídeňského architekta Friedricha Ohmanna. Hlavní portál byl ozdoben štukaturou symbolizující Nejsvětější Trojici - reliéf oka v trojúhelníku zasazeném do obláčků a paprsků. Věž byla zvýšena a opatřena novými hodinami osvětlenými v noci elektrickým světlem. Farář Hynek Heyne si z vlastních prostředků nechal vystavět na žulové zdi před kostelem novobarokní balustrádu, která obohatila nejen hlavní portál, nýbrž celou chrámovou frontu. Tato balustráda byla během druhé světové války v roce 1945 poškozena. V roce 1970 byl presbytář upraven podle směrnic druhého vatikánského koncilu. V roce 1977 dostal kostel nový střešní plášť z červeného akrylu.

Kostel Nejsvětější Trojice je dokladem dlouhého vývoje české sakrální architektury. V jedné stavbě se setkávají prvky od roku 1563, kdy vznikl původní kostel, přes barokní přestavbu z roku 1700 až po novodobé úpravy dvacátého století.