Kaple svaté Alžběty Durynské stojí v Dolních Křečanech, dnes místní části města Rumburk, a patří k nejmladším sakrálním stavbám v okolí – vznikla v roce 1936 z iniciativy soukromníka, nikoli obce ani církve. Přesto si od počátku nesla veřejný charakter: světice, jíž je zasvěcena, byla v regionu oblíbená, a záhy se ke kapli připojila i funkce pietního místa po místních obětech první světové války.

Stavbu inicioval dolnokřečanský podnikatel Johann Jahnel, který na nový svatostánek nejen vynaložil vlastní prostředky, ale věnoval i pozemek, na němž kaple dodnes stojí. Realizací pověřil rumburského stavitele Johanna Bräuera; ten práce dokončil na jaře roku 1936. Slavnostní svěcení proběhlo ve dvou aktech. V sobotu 30. května 1936 požehnal rumburský děkan Friedrich Fischer novému zvonu odlitému chomutovskou zvonařskou dílnou Richarda Herolda – zvon váží 50 kilogramů a nese jméno po patronce kaple. Druhý den, o Svatodušní neděli, kapli posvětil Adolf Šelbický, generální vikář litoměřické diecéze.

V dalších desetiletích byla kaple průběžně udržována a dochovala se prakticky v původní podobě. Výraznou změnou bylo osazení tří žulových desek se jmény dolnokřečanských mužů padlých v první světové válce. Stalo se tak při mši svaté 16. listopadu 2014, kdy je požehnal rumburský děkan Pavel Kadlečík. Desky nahrazují zaniklý památník, který dříve stál u bývalého obecního úřadu.

Po stavební stránce jde o jednolodní orientovanou kapli na obdélném půdorysu s půlkruhovým presbytářem. Rozměry jsou skromné – délka 10,4 metru, šířka 5,2 metru. Fasády jsou omítnuty brizolitem a členěny střídmě; výraznější pozornost si zaslouží průčelí, z nějž vystupuje portál s trojúhelníkovým štítem zakončeným křížem. Vnitřek štítu zdobí štukový kalich s hostií, nad portálem je osazeno lunetové okno. Boční okna i okna presbytáře mají obdélný tvar s půlkruhovým závěrem. Z přední části střechy vyrůstá čtyřhranná věž s jehlancovou střechou, v níž visí zmíněný zvon. Na jižní stěně jsou osazeny tři žulové desky s jmény padlých.

Interiér je záměrně střídmý. Dominuje mu hlavní oltář s dřevěnou sochou svaté Alžběty Durynské od rožanského betlémáře a řezbáře Franze Roscheho. Socha není v kapli trvale – mimo mší je uložena v rumburském kostele svatého Bartoloměje. Lavice, dílo místního truhláře Antona Röslera, pojmou 56 věřících, dalších 12 míst nabízí empora. Okna presbytáře zdobí restaurované vitráže s podobiznami svaté Terezie a svatého Jana Nepomuckého.

Kaple není zapsána jako kulturní památka a využívá se jen příležitostně. Jejím vlastníkem je město Rumburk, které plánuje rekonstrukci stavby. Pro návštěvníka představuje nenápadný, avšak autenticky zachovaný doklad meziválečné lidové zbožnosti Šluknovského výběžku a zároveň pietní připomínku místních obětí Velké války.