Kostel svatého Matěje stojí na náměstí v Bechyni a je součástí městské památkové zóny vyhlášené v roce 1990. Jde o děkanský kostel zapsaný v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek. Jeho vysoká věž s charakteristickým renesančním vzhledem tvoří vizuální dominantu města.

Místo, kde nyní stojí kostel, má bohatou historii sahající hluboko do minulosti. Archeologické nálezy z roku 2011, získané během rekonstrukce náměstí, vypovídají o osídlení již v prehistorických dobách. Mezi těmito nálezy byla keramika, pec z prvního století před naším letopočtem a nádrž na vodu. V zemi byly odkryty také stopy laténského pohřebiště. Z období středověku se podařilo dokumentovat následky velkého požáru, který zřejmě postihl město v husitských dobách, přibližně ve dvacátých letech 15. století.

Původní kostel byl vybudován v pozdně gotickém stylu buď na konci 13. nebo na začátku 14. století, patrně na místě starší stavby. Měl podobu síňové dvojlodí s pětibokým presbytářem, kterému byly přistaveny opatrné prvky, hranolová věž na severní straně a obdélná patrová oratorie na straně jižní.

V letech 1613 až 1615 prošel kostel rozsáhlou přestavbou. Stavebník Adam ze Šternberka, majitel bechyňského panství, se o financování podělil s hejtmanem Ondřejem Holušickým, a stavebními pracemi řídil stavitel Jan Schütz z Českých Budějovic. Z tohoto období pochází nová klenbě, kněžiště a kůr. Zároveň byla přistavěna pětipatrová věž připojená k severovýchodnímu rohu kostela. V jejím horním patře bylo obydlí hlásného, které se používalo až do 20. století.

Dalších změn se kostel dočkal roku 1740, kdy na presbytáři směrem k náměstí vyrůstl plasticky zdobený štít s výklenkem pro sochu svatého Matěje. V návazující době let 1741 až 1743 byla stavba doplněna barokní cibulovitou bání pokrytou plechem. V 19. století byly k severní a západní straně kostela přistavěny nové přístavby.

Vnitřek kostela skrývá cenné předměty a umělecká díla. Síťová klenbě spočívá na žebrech neobvyklého hruškovitého profilu. V západní části lodi je renesanční kruchta nesená šesti toskánskými sloupy. Cínová křtitelnice s reliéfy pochází z roku 1555. Významným dílem je obraz „Klanění králů", který se traduje jako dílo vlámského malíře Cornelise de Vose z let 1620 až 1630. Vnitřní zařízení se skládá především z předmětů barokní doby: hlavní oltář s tabernáklem a figurami andělů, boční oltáře, sochy a kazatelna ozdobená figury evangelistů.

Dominantou exteriéru zůstává hranolová věž, kterou zdobí nárožní pilastry a nahoře rozvinutý ochoz s arkádami. Věž je během letní sezóny zpřístupňována veřejnosti. Před kostelem stojí teraková socha svatého Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1780, která se stala příkladem bechyňské hrnčířské tradice a byla na dnešní místo přemístěna teprve v roce 1938.