Kostel svatého Bartoloměje stojí ve Slavkově v okrese Český Krumlov a slouží jako filiální kostel římskokatolické farnosti Svéraz. Jeho počátky sahají do raného 14. století, kdy byl pouhou kaplí slavkovské tvrze — soukromým sakrálním prostorem zdejšího šlechtického sídla.

První písemná zmínka o kapli pochází z roku 1311. Stavebníkem byl Buzek z Lukova, latinsky uváděný jako Busco de Laukka, který kapli nechal vybudovat s povolením probošta kláštera ve Schläglu. Stavba vznikla v gotickém slohu a slavnostně ji vysvětil 10. září 1313 titulární biskup Přibyslav ze Satory. Ještě v témže století kaple přesáhla svůj původní soukromý účel: roku 1362 se z ní stal farní kostel slavkovské farnosti.

Kostel postupně získával podobu, již lze zčásti spatřit dodnes. Začátkem 16. století přibyla sakristie. Roku 1787 prošel objekt přestavbou v barokním slohu, která výrazně pozměnila jeho středověký charakter. V letech 1800 až 1801 byla k původní kapli přistavěna plochostropá chrámová loď, jež kostelu vtiskla dnešní prostorové uspořádání. Dne 1. ledna 2020 zanikla slavkovská farnost a kostel přešel do postavení filiálního chrámu přičleněného k farnosti Svéraz.

Kněžiště je sklenuté a ve svorníku klenby nese znak pětilisté růže. Z pozdněgotického období se dochovaly dva kamenné kusy: sanktuář z roku 1512 a křtitelnice ze 16. století. Obě připomínají dobu, kdy byl kostel v plném farním provozu. Ostatní zařízení je pseudogotické — oltáře a kazatelna pocházejí z roku 1885 a odrážejí historizující vkus druhé poloviny 19. století. Varhany jsou datovány do roku 1900, ačkoli jiné prameny uvádějí rok 1803.

Pro zvídavého návštěvníka je kostel zajímavým dokladem vrstevnatého vývoje jednoho místa: ze šlechtické kaple přes venkovský farní kostel až k dnešnímu filiálnímu chrámu. Dochované gotické a renesanční kamenné prvky spolu s barokní a historizující vrstvou vyprávějí dějiny Slavkova kompaktněji než mnohé rozsáhlejší objekty v okolí.