V obci Klíny v okrese Most stával kostel zasvěcený svatému Antonínu Paduánskému, jehož kořeny sahají hluboko do středověku. První písemná zmínka o kostelu v Klínech pochází z roku 1355, přičemž tehdejší stavba nesla zasvěcení sv. Václavu. Kdy přesně tento původní kostel zanikl, není známo.

Na místě vzniklé prázdnoty byl v roce 1866 položen základní kámen nové stavby. Kostel byl dokončen roku 1870 a zasvěcen tentokrát sv. Antonínu Paduánskému. Stál na dolním konci obce, po levé straně silnice vedoucí z Litvínova, za bývalou školou čp. 20. Historii budovy ale záhy začaly poznamenávat pohromy. Roku 1947 ji vichřice poškodila natolik, že kostel od té doby postupně chátral. V polovině 70. let vyhořel a v roce 1985 byl definitivně stržen. Hřbitov, který k němu přináležel, byl zničen ještě dříve – v letech 1960 až 1962. Na jeho místě se dnes rozkládá parkoviště.

Architektonicky šlo o orientovaný kostel s lodí na obdélníkovém půdorysu. Loď byla zakončena polokruhovým kněžištěm, které bylo zvnějšku obestavěno obytnými místnostmi pro faráře. Západní průčelí zdobil obdélníkový portál s trojúhelníkovým štítem; nad ním se tyčila hranolová věž s polokruhovými okny a jehlanovitou střechou ukončenou makovicí. Loď pokrývala valbová střecha – původně šindelová, později břidlicová. Při opravách v roce 1937 byla břidlice nahrazena eternitem.

Vnitřní prostor lodi měl plochý strop. Pod věží stála na dvou pilířích zděná kruchta. Interiérové zařízení pocházelo převážně z druhé poloviny 19. století; výjimkou byla křtitelnice, která se datovala do 16. století a byla tak výrazně starší než celá tehdejší budova. Obraz sv. Antonína Paduánského na hlavním oltáři a obrazy sv. Josefa a sv. Václava na oltářích bočních namaloval kolem roku 1870 pražský malíř Vilém Kandler.

Kdo dnes místo navštíví, nenajde po kostele žádnou fyzickou stopu. Připomínkou jsou pouze dvě řady stromů, mezi nimiž stavba stávala. Klíny tak patří k četným obcím severočeského regionu, jejichž sakrální architektura zmizela v průběhu druhé poloviny 20. století. I proto má toto místo svou hodnotu – jako tiché svědectví o tom, co kraj ztratil.