Kostel Nejsvětější Trojice se tyčí na vyvýšeném vrchu nad Zahořanami, částí obce Křešice, šest kilometrů východně od Litoměřic na Litoměřicku. Patří mezi prvé barokní stavby severních Čech a je chráněn jako kulturní památka. Než se návštěvník přiblíží, vytváří budova mohutnou dominantu Polabské kotliny; na blízko zaujme neobvyklostí své kompozice – zvonice tu stojí zcela odděleně od kostelní lodě, což v tehdejší době bylo řešení neobvyklé.

S kostelem spojená legenda sahá do času třicetileté války. Podle podání si ji místní pamatují až do současnosti: maršálek Jan van der Croon, jenž později sloužil jako generál a velitel Prahy, se s vojskem opevnil na zahořanském vrchu. Jednoho večera jej v noční tmě upozornilo na blížící se švédský útok neobvyklé kokrhání kohouta – varování, které umožnilo jeho jednotkám nepřítele odrazit. Na paměť tohoto zázraku dal Kron po válce na návrší postavit právě tento kostel a nechal na jeho věžičku usadit plechový kohoutek. Ten zde zůstal po staletí, až jej v osmdesátých letech dvacátého století během oprav střechy snesli.

Stavba vznikala v letech 1653–1657 podle návrhů významného pražského architekta italského původu Carla Luraga na objednávku Kronovu. Jde o jednolodní podélnou stavbu s odsazeným trojbokým závěrem a průčelím ozvláštněným mělkým rizalitem a volutovým štítem. Interiér udivuje bohatostí: valená lunetová klenba je pokryta freskovou malbou a štukovou ornamentalikou, která svým rozsahem a kvalitou představuje vrchol raně barokní štukatury v severozápadních Čechách. Nástropní a nástěnné malby provedl nejspíše v čtyřicátých letech osmnáctého století pražský malíř František Antonín Müller. Hlavní oltář z umělého mramoru pocházející z roku 1766 vytvořil litoměřický mramorář Michal Hennevogel; čtyři boční oltáře pochází od jeho kolegy Michala Tollingera. Varhany z roku 1711 jsou dílem Daniela Kornhausera ze Sokolova, pozdně barokní kazatelna pochází z roku 1772.

Již v devatenáctém století se na stavbě objevily první statické závady – trhliny v klenbě – která byla proto posílena železnými táhly. V devadesátých letech dvacátého století se obnovila střecha, od té doby se kostel neužívá a dalších oprav se nedostalo. Dlouhodobé statické poruchy trvají – valená klenba je podélně popraskaná, fasáda ztrácí omítku a zdobné prvky chátrají. V roce 2013 byla zjištěna závada v krovu, která způsobuje vychylování zdiva a rozevírání puklin, což vedlo k založení veřejné sbírky na záchranu kostela. Stavba patří Římskokatolické farnosti Zahořany u Křešic.

Kostel obklopuje stále využívaný hřbitov s mnohými starými náhrobky původních německých obyvatel. Na jeho okraji stojí pětiboká hřbitovní kaple a věž se zvonicí. Zahořanský kostel je místem, kde se setkávají legenda, historie a architektonické dědictví doby barokní – a zároveň memento křehkosti i zdánlivě věčných staveb.