Kostel Nejsvětější Trojice stojí uprostřed náměstí Jiřího v Jiřetíně pod Jedlovou na Děčínsku a tvoří součást urbanistického celku s barokní farou a několika kamenných soch světců. Od roku 1966 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Stavba má neobvyklý osud. Původně byl postaven jako chrám luteránský – výstavba byla zahájena v roce 1587 nebo 1590 a vysvěcen byl v roce 1612, po dokončení stavebních prací. V průběhu času, kdy se náboženské poměry na Děčínsku změnily, chrám postupně přešel do správy katolické církve. Pozdně barokní úpravy proběhly na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Zásadní změna přišla v roce 1846, kdy byla šindelová střecha nahrazena pálenou krytinou a byly pořízeny čtyři ciferníky věžních hodin; dříve měl kostel pouze jeden na severní straně.

Architektonicky jde o stavbu prostou a funkční – jednolodní a obdélného tvaru s obdélným presbytářem trojboce ukončeným. Hranolová barokní věž vyrůstá na severní straně. Boční strany zdobí obdélná okna s polokruhovým záklenkem a opěrné pilíře. Vchod se otevírá na severní straně hrotitým portálem ozdobeným nikami. Presbytář je sklenut valenou klenbou s lunetami a hřebínky, triumfální oblouk je polokruhý, zatímco loď má plochý strop. Dřevěná tříramenná empora zvyšuje kapacitu vnitřního prostoru.

Interiér skrývá bohatství barokního zařízení z osmnáctého a devatenáctého století. Hlavní oltář z osmnáctého století zdobí sochy svatých Petra a Pavla. Dva oltářní obrazy – Nejsvětější Trojice a Zmrtvýchvstání Páně – jsou dílem jiřetínského rodáka Johanna Birnbauma (1793–1872). Boční oltáře věnované svatému Josefu a Kristu pocházejí z druhé poloviny osmnáctého století, zatímco Marii a Kristu zasvěcené oltáře vznikly kolem roku 1800. Kazatelna z tohoto období, spojená se zpovědnicí, nese dekoraci v lyonském stylu a reliéf Dobrého pastýře. Panské lavice pochází z osmnáctého století. Na empoře se setkáme s barokními sochami z osmnáctého století – mezi nimi sv. Kateřina, Immaculata, sv. Jan Nepomucký a sv. Vavřinec. Doplňují je také barokní socha sv. Václava a obraz sv. Šebestiána podle Tintoretta. Mezi vzácnější součásti patří obraz Ukřižování s Bolestnou Pannou Marií a obraz sv. Cecilie z první poloviny devatenáctého století, který visí na kruchtě.

Vedle chrámu stojí barokní fara z druhé poloviny osmnáctého století. V její rekonstruované části byla v roce 1998 otevřena malé Hornické muzeum. Nedaleko kostela lze vidět také sochu sv. Vavřince z roku 1716.