Stojíte na Staroměstském náměstí před jižní stěnou věže Staroměstské radnice a díváte se na stroj, který zde odměřuje čas už od roku 1410. Staroměstský orloj sestrojil hodinář Mikuláš z Kadaně podle výpočtů matematika a astronoma Jana Šindela a je to nejstarší orloj svého druhu na světě, který dosud funguje. Kolem roku 1490 jej zdokonalil mistr Hanuš, zvaný Jan Růže — a právě k němu se váže slavná pověst o oslepení, aby své dílo nemohl zopakovat jinde. Zdůrazněme: je to jen legenda, žádný historický pramen ji nepotvrzuje.

Nejprve si prohlédněte horní, astronomický ciferník. Na první pohled působí jako změť kruhů a ručiček, ale každý prvek má svůj význam. Zlaté slunce na ručičce ukazuje polohu Slunce na obloze a zároveň běžný čas na římských číslicích. Kulička znázorňující Měsíc se otáčí a ukazuje měsíční fáze. Vnější otočný prstenec se staročeskými číslicemi měří staročeský čas, který se počítal od západu slunce, a zlaté křivky na desce umožňují odečíst i babylónský čas, odvozený od délky denního světla. Menší kruh se znameními zvěrokruhu ukazuje, ve kterém souhvězdí se Slunce právě nachází. Středověký pozorovatel tu měl před sebou celý model oblohy.

Pod astronomickým ciferníkem visí kalendářní deska. Dvanáct kruhových výjevů zachycuje práce a život na venkově v jednotlivých měsících roku. To, co vidíte dnes, je kopie — originál namaloval roku 1866 Josef Mánes a patří k pokladům českého malířství. Po stranách obou ciferníků si všimněte kamenných a dřevěných figur: vedle astronomického ciferníku stojí Marnivec se zrcadlem, Lakomec s měšcem, Turek a kostlivec Smrtka.

A teď to hlavní. Pár minut před celou hodinou (představení se koná každou celou hodinu od 9 do 23 hodin) se dav před orlojem zahustí a všechny pohledy míří vzhůru. S úderem hodiny se dá do pohybu Smrtka: kostlivec zatáhne za provaz, rozezní zvonec a obrátí přesýpací hodiny — připomínka, že čas každého člověka je odměřen. V tu chvíli se otevřou dvě okénka nad astronomickým ciferníkem a v nich se začne otáčet průvod dvanácti apoštolů. Postavy se objevují po dvojicích, každá s vlastním atributem — klíčem, mečem, knihou — a pomalu defilují před diváky. Ostatní figury se přitom pohupují a vrtí hlavami, jako by odmítaly Smrtčino napomenutí.

Celé představení trvá necelou minutu a uzavírá je zlatý kohout ve výklenku nad okénky, který zamává křídly a zakokrhá. Teprve poté odbijí hodiny na věži. Je to krátká, ale působivá podívaná — stejná scéna, jakou sledovali diváci před mnoha generacemi. Vydržte na místě ještě chvíli po skončení: dav se rychle rozptýlí a vy si můžete detaily ciferníků prohlédnout v klidu a zblízka.

Na závěr zvedněte hlavu ještě výš. Věž Staroměstské radnice je přístupná a z jejího ochozu se otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu: Týnský chrám přímo naproti, moře staroměstských střech a v dálce Pražský hrad. Orloj sám prošel dramatickými chvílemi — v květnu 1945 byl těžce poškozen při Pražském povstání, kdy radnice vyhořela, opraven byl roku 1948 a naposledy prošel velkou rekonstrukcí v letech 2017–2018. To, že dnes stojíte před funkčním strojem starým přes šest set let, je malý zázrak péče mnoha generací orlojníků.