Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou a patří mezi nejvýznamnější stavby českých dějin. Je nejstarším stojícím mostem přes Vltavu v Praze. Svým vznikem řeší tragédii předchozího Juditina mostu, který byl při jarním tání ledů stržen v roce 1342. Nová stavba měla zajistit celoroční komunikaci přes řeku.

Stavba mostu byla zahájena roku 1357 pod záštitou krále Karla IV. a pokračovala více než čtyřicet let, než byla dokončena v roce 1402. Během této doby se stala součástí důležitých evropských obchodních stezek, a Praha se tak díky tomuto kamennému mostu etablovala jako významná obchodní zastávka. Původně se mostům říkalo jen „kamenný" nebo „pražský". Název „Karlův most" se vžil až kolem roku 1870, kdy jej jako první v monografii použil pražský nakladatel, spisovatel a mědirytec Joseph Rudl.

Stavbou je most dlouhý 515,76 metrů a 9,40 až 9,50 metrů široký. Vozovka se nachází 13 metrů nad normální hladinou. Tvoří jej šestnáct oblouků s rozpony od 16,62 metrů na straně Starého Města až po 23,38 metrů. Most je třikrát zalomen a proti proudu nepatrně vypouklý. Fundamenty jsou položeny na kamenech opracovaných do tvaru mlýnských kamenů, pravděpodobně podložených rošty z dubových pilot. Dominanty stavby tvoří tři věže: větší a menší Malostranská mostecká věž na Malé Straně a Staroměstská mostecká věž na straně Starého Města. Staroměstská věž má neobvyklou polohu – nestojí na krajní opěře, jak je běžné, ale na prvním vnitřním pilíři.

Výzdoba třiceti převážně barokních soch a sousoší vznikala postupně. Nejstarší byla socha Jana Nepomuckého umístěná roku 1693 na vzpomínku jeho svržení z mostu. Stala se vzorem pro jeho nesčetná pozdější vyobrazení a zahájila sochařskou výzdobu mostu. Většina dalších soch přibyly v rozmezí let 1707 až 1714 a financovaly je různé донаторské podněty. Mezi nejhodnotnější díla patří sv. Luitgarda Matyáše Bernarda Brauna a řada prací Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Harmonické spojení monumentální středověké architektury s barokní výzdobou vytváří neopakovatelný celek.

Od počátku dvacátého století se původní barokní sochy postupně nahrazují kopiemi. Povodně roku 1890 a zhoršující se stav pískovců vedly k tomu, že se osazují repliky, zatímco snesené originály jsou uloženy hlavně v Lapidáriu na pražském Výstavišti a v sálu Gorlice na Vyšehradě. Po mostě vede historická královská cesta, která dodává stavbě celoevropský rozměr.