Zámek v Drnovicích stojí na místě, kde se dříve rozkládal hospodářský dvůr. Nová zámecká stavba půdorys původního dvora částečně převzala, takže minulost zdejšího hospodaření je do jeho základů doslova zabudována. Budova dodnes dominuje drnovické návsi a tvoří jeden z nejvýraznějších bodů obce.

Stavba vznikla na přání Johanna Mundyho, který její realizaci svěřil svému architektu Franzi Schlepovi. Schleps byl ve službách Mundyovy rodiny více než třicet let, takže šlo o osvědčenou spolupráci. Výstavba byla zahájena v roce 1866. Nad hlavním průčelím zámku byl osazen drobný štít s erbem rodiny Mundyů, který stavbě propůjčuje reprezentativní ráz. Půdorys budovy má tvar písmene „L"; levou část zaujímalo hospodářské křídlo.

Johann Mundy se dokončení zámku příliš dlouho netěšil – zemřel v roce 1872. Záhy po jeho smrti převzala budovu do nájmu společnost Drnovický cukrovar, která ji využila jako ubytovnu pro své dělníky. Toto období se na zámku podepsalo negativně: vnitřní vybavení bylo v té době poškozeno.

Nová kapitola přišla na přelomu 19. a 20. století. Moravský zemský výbor se usnesl zřídit v zámku ústav pro staré ženy – a to u příležitosti oslavy padesátého roku vlády císaře Františka Josefa I. Na popud brněnského biskupa dr. Františka Saleského Bauera byl zámek pronajat až do roku 1936 řádu Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Brně. Kongregace jej převzala k užívání 20. srpna 1899. Protože původní dispozice stavby nevyhovovala novému účelu, musela proběhnout řada úprav. Hospodářské křídlo bylo přeměněno na kapli sv. Alžběty. V zahradním domku v přilehlém parku pak nalézaly útočiště ženy trpící vážnějšími onemocněními, například epilepsií. Celkem bylo v ústavu ubytováno až 120 starých a nemocných žen.

Řádové sestry v Drnovicích působily téměř půl století. V roce 1947 byl ústav přestěhován do Velkého Újezdu a dne 1. července 1947 formálně zrušen. Zámek zakoupila obec Drnovice a budova se znovu proměnila: kaple byla přestavěna na kinosál, zahrada upravena na hřiště a v jedné z přilehlých budov vznikla mateřská školka.

Dnešní návštěvník, který se ocitne na drnovické návsi, vidí zámek jako nezaměnitelnou siluetu s charakteristickým štítem nad průčelím. Budova v sobě nese stopy mnoha funkcí, které v průběhu desetiletí plnila – a právě tato vrstvnatá historie z ní dělá zajímavější zastávku, než by mohl na první pohled napovídat její skromný zevnějšek.