Zbiroh je hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě na Rokycansku v Plzeňském kraji. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka a mezi veřejnost se poprvé otevřel v červnu 2005.

Původ názvu vypráví starobylá pověst. Podle tradice zde kdysi zabloudila a přenocovala šlechtická družina, a když se ráno probudili, všude kolem se povalovaly jelení parohy. Od jejich sesbírání údajně vzniklo jméno Zbiroh. Skutečný počátek hradu zůstává nejasný. Nejstarší zmínka se objevila jako přídomek v listině plaského kláštera z roku 1230, kdy se jako svědek uvádí Chřen ze Zbiroha. Za zakladatele se obvykle považuje Břetislav ze Zbiroha z roku 1247, ačkoli hrad byl pravděpodobně založen již ve druhé čtvrtině 13. století.

Zbirohem postupně procházely významné české rody – Drslavici a Rožmberkové – a jeho majiteli byli také králové Přemysl Otakar II. a Zikmund. Za dynastie Kolovratů se zde v roce 1469 odehrála důležitá událost: v hradní kapli byla vyhlášena církevní klatba na krále Jiřího z Poděbrad. Během třicetileté války hrad dobyli a vypálili Švédi. V 17. století sloužil jako královský žalář, kde bylo po porážce českého stavovského povstání vězněno šest českých pánů, mezi nimi Vilém Popel z Lobkovic. Věznění šlechtici byli nátlakem přinuceni ke konverzi ke katolické víře a podřízení se habsburské vládě.

Postupně jej vlastnili Šternberkové, Lobkovicové a císař Rudolf II., který jej nechal přestavět na renesanční zámek s parkem a loveckou oboru. Zámek má 224 místností a patří mezi největší v Čechách. V roce 1868 jej odkoupil podnikatel baron Bethel Heinrich Strousberg za 9,5 milionu zlatých a v letech 1869–1870 jej razantně přestavěl do novorenesanční podoby podle projektu architekta Augusta Ortha. Po Strousberově bankrotu v roce 1879 jej koupily Colloredo-Mansfeldovy.

Nejslavnějším obyvatelem se stal malíř Alfons Mucha. V letech 1912–1928 zde s manželkou a dvěma dětmi bydlel v pronajatém sále s prosklenou střechou, kde namaloval svůj proslulý obrazový cyklus Slovanská epopej. Tento cyklus byl později v letech 1962–2011 vystaven v moravskokrumlovském zámku. Mucha si do ateliéru zvýkl zvát místní občany, které fotografoval pro své malby.

Během druhé světové války se zámek stal sídlem štábu SS. Po válce jej převzal československý stát a využívala jej armáda. Vojáci jej opustili v roce 1997. Od roku 2004 jej spravuje soukromá společnost a od roku 2005 je veřejnosti přístupný jako hotel s restaurací, wellness a prohlídkovými okruhy.