Nový hrad u Hanušovic, v pramenech uváděný také pod německým názvem Furchtenberg, se nachází poblíž obce Lužná v okrese Šumperk. Ač dnes připomíná spíše les prorostlý mohutným zdivem než středověkou pevnost, byl svého času největším hradním areálem na severní Moravě a jedním z největších českých hradů vůbec. Opevněná plocha v půdorysu trojúhelníka dosahovala 1,5 hektaru. Od roku 1964 je hrad chráněn jako kulturní památka České republiky.

Počátky hradu sahají předpokládaně do druhé poloviny 13. století, případně na přelom 13. a 14. věku. Vznik bývá spojován se zakladatelským úsilím moravských markrabí – hrad měl mít strážní funkci a chránit blízký Šumperk. Nevylučuje se ani podíl olomouckého biskupa. Původní areál byl nevelký, měřil pouhých 50 × 21 metrů, avšak jeho věž vynikala nezvyklou mohutností: průměr dvanáct metrů, zeď pět metrů silná a odhadovaná výška kolem čtyřiceti metrů.

První písemná zmínka pochází z roku 1374, kdy byl hrad – tehdy v zástavě pánů z Lipé – uváděn pod jménem Furchtenberk. Jako purkrabí se tu připomíná Jan Václav z Mladějova, bývalý zemský písař. K hradu příslušely vsi Kopřivná, Lužná a Osikov. Zhruba ve stejné době byl areál přestavěn: jádro zpevnily nové hradby s hranolovými věžemi a baštami. Až do roku 1405 spravovali hrad markraběcí purkrabí; poté ho markrabě Jošt zastavil za 3 000 kop grošů Heraltu z Kunštátu. Zástavní majitelé se pak rychle střídali.

Klíčové desetiletí přišlo s husitskými válkami. Mezi lety 1420 a 1437 byl hrad majetkem krále Zikmunda a sloužil jako pevnost jeho vojsk. Tehdy přibylo třetí hradební pásmo, kdy dřívější palisády nahradily kamenné hradby. V roce 1437 získal hrad do zástavy Beneš z Valdštejna, jenž ho přenechal svému nevlastnímu bratru Bernardu z Cimburka, rytíři proslulému ve službách řádu německých rytířů. Za Bernardovy držby vznikl čtvrtý hradební okruh: přibližně 250 metrů dlouhý koridor vedoucí na západ, opatřený baštami a uvnitř členěný čtyřmi palisádovými valy. V tomto okruhu stály provozní budovy a u třetí brány stáje – zdi tohoto posledního okruhu však již nebyly příliš kvalitní. Roku 1455 Bernard postoupil hrad spolu se Šumperkem svému tchánovi Janu Tunklovi z Brníčka. Hrad se záhy opět vrátil do majetku Tunklů, kteří se stali jeho posledními pány.

Konec přišel kolem roku 1470, kdy byl hrad dobyt vojsky Matyáše Korvína při jeho tažení na Moravu. Záhy byl záměrně pobořen, aby nemohl sloužit jako úkrytiště. Tehdy byla zřejmě odpálena i mohutná věž – dodnes se z ní zachovaly velké střepy zdiva. Od té doby je hrad uváděn jako pustý, třebaže ještě v 16. století se v pramenech dvakrát připomíná bez výslovného označení „pustý". Roku 1496 měl přejít do zástavy pánů ze Žerotína.

Dnes jsou zříceniny v soukromém vlastnictví Karly Mornstein-Zierotinové a veřejnosti nejsou přístupné – hrozí nebezpečí úrazu. Přestože areál není oplocen, vstup se nedoporučuje. Přesto tu zájemce o historii najde pozoruhodné torzo: dochovaly se zbytky čtyř bran a po čtyřech baštách z dolního i horního hradu a mezi stromy leží masivní střepy věžového zdiva – názorná připomínka násilného konce jednoho z největších hradů středověké Moravy.