V Bohušicích stála už v sedmnáctém století renesanční stavba, kterou vlastnil Arnošt Stockhorner spolu s celou vesnicí. Osud této původní budovy se však zlomil roku 1621, kdy byla vesnice a zámek zabaveny a stavba přestala být využívána. Na dlouhý čas tak zůstala opuštěna a postupně chátralá.

Zásadní obrat přinesl počátek osmnáctého století. V roce 1707 se do Bohušic dostal Jakub Prandtauer, který se podílel na tvorbě projektu nového zámku určeného pro Karolínu Kuefsteinovou, dceru vlivného Jana Adama Questenberka. Stavba zámku začala v roce 1736 v čase, kdy se na stejné trati stavěl i proslulý zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou. Jde o zajímavou paralelu dvou velkých stavebních projektů téže sousedství. V roce 1739 vydal hrabě Questerberg požadavek na urychlení stavby, a tak se práce intenzivovaly. Pozemky kolem nově vznikajícího paláce nebyly opomíjeny – souběžně byla vytvořena nádherná francouzská zahrada, vodní kanál a grotta, typické prvky barokního zahradního umění. Zámek byl zcela dokončen kolem roku 1740.

Jeho sláva však netrvala dlouho. Roku 1781 postihla stavbu vážná katastrofa – požár, který ji značně poničil. Tehdejší majitel panství Dominik Ondřej Kounic se rozhodl pro pragmatické řešení: část zničené budovy byla zbourána a zbytky v režii stavitele Pavla Malenovského přestavěny na užitný dvůr. Havárie se opakovaly – v roce 1813 vznikl požár na samotném dvoře a o dva roky později, v roce 1815, vzplála i blízká usedlost. Zbylé budovy původního zámku tak postupně upadaly.

Konečné osudy stavby se naplnily v druhé polovině dvacátého století, kdy byly zbývající zbytky přestavěny na stáje místního JZD. Z krásy osmnáctého století a reprezentativnosti někdejšího sídla tak zbyla jen reminiscence v podobě přeměněných staveb. Bohušice však a dodnes obsahují vrstvy české historie – od renesanční tradice přes zlatý věk baroka až po dobu středoškolské kolektivizace.