Cukrovar Židlochovice patřil k nejznámějším a nejprestižnějším cukrovarům v českých zemích. Jeho vznik byl úzce spojen se jménem průkopnického průmyslníka Florentina Roberta, kterému byla v roce 1836 udělena povolení k vybudování cukrovaru na panství arcivévody Karla Ludvíka. Smlouva, podepsaná v květnu 1837, byla pro Roberta výhodná — arcivévodské panství se zavázalo ročně osít 400 jiter půdy cukrovkou a prodávat ji cukrovaru za fixní cenu. Výstavba továrny trvala pouhých osm měsíců a stála Roberta 200 tisíc zlatých. První kampaň se mohla zahájit již na podzim roku 1838.

Florentin Robert nebyl obvyklý průmyslník své doby. Nespokojil se standardní technologií, ale aktivně zavádět zde v Židlochovicích všechna technická zlepšení, která se objevila v nejmodernějších cukrovarech Francie, Belgie a Německa. Místo tradičních šroubových lisů zavedl lisy hydraulické, které byly mnohem výkonnější a umožňovaly získat výlisky s nižším obsahem zbytkové šťávy. Z dalších inovací stojí za zmínku jeho revolucionární vertikální odpařovák cukerní šťávy — tzv. Roberty — který nahradil staršího Rillieuxova horizontálního odpařováku a byl používán v cukrovarnictví po desetiletí.

Rozvoji se však postavila vážná překážka. Čtrnáctého září 1842 cukrovar zachvátil zničující požár, který sežehl veškeré budovy, stroje i zásoby cukru. Škoda byla vyčíslena na 200 tisíc zlatých — právě tolik, kolik stála výstavba. Cukrovar pojištěn nebyl, přesto se Robert nepoddal. Téhož roku zahájil obnovu a již rok poté vyrostl na stejném místě cukrovar zcela nový. Aby zvýšil efektivnost, zřídil při cukrovaru lihovar, který ročně vyráběl až 3 tisíc věder vinného destilátu pro výrobu rumu. Robert se postupně rozšiřoval — mimo jiné si zajistil nezávislost na palivě koupí uhelných dolů a železáren.

Cukrovar žil bohatou historií — během 19. a 20. století byl několikrát rozšířen, rekonstruován a modernizován. Po první světové válce byl konfiskován jako arcivévodův majetek a přešel na Akciovou společnost pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně. V roce 1948 jej stát znárodnil. Poslední velkou modernizaci cukrovar prošel v roce 1970. Nakonec však přišel konec — v roce 1991 byla výroba definitivně zrušena. V privatizaci se nefunkční a značně poškozený cukrovar dostal do rukou města Židlochovice, které postupně provedlo demolice staticky vady objektů. Jak se si zachovalo z této důležité části českého průmyslového dědictví? V roce 2008 byly filtrační věž a komín bývalého cukrovaru Ministerstvem kultury prohlášeny kulturní památkou a připomínají dobu, kdy Židlochovice patřily k průmyslovým centrům českých zemí.