Kostel svatého Víta v Častolovicích reprezentuje vrcholný barokní styl s prvky rokoka. Památka je chráněna státem spolu s farou (dům č.p. 82) a příslušnou opěrnou zdí, kterou zdobí hodnotné oplocení.

Pův původní měl na tomto místě stát gotický kostel sv. Kateřiny, první zmínka o něm pochází z roku 1356. Budova se postupem času dostala do velmi špatného stavu, a proto byla v 18. století zbourána, aby уvolnila místo nové stavbě. Z původního kostela se podařilo zachovat několik cenných artefaktů: cínová křtitelnice z roku 1571 s českým nápisem zhotovená Janem Bassti konvářem z Hradce Králové a tři zvony – zvon Orlík z roku 1564 od konváře Adama Tarabyho, zvon z roku 1612 od Fridricha z Oppersdorfu a zvon z roku 1509 bez věnování.

Rozhodnutí postavit nový kostel přijal František Filip Šternberk. Stavbou byl pověřen František Kermer, královéhradecký architekt a stavitel, který byl žákem předních stavitelů své doby. Základní kámen byl s slavnostně vloženým zápisem položen v roce 1772 za hlavním oltářem. Stavba trvala déle, než se očekávalo, protože ji přerušily selské nepokoje. Kostel byl slavnostně vysvěcen dne 24. září 1775, po třech letech stavby. Na vnější zeď kněžiště byly upevněny renesanční náhrobky dětí vrchnostenského úředníka Jana Matiegky z let 1590 až 1607.

Stavba je jednolodní s obdélným kněžištěm, které má uvnitř kruhový půdorys a zvenčí trojboce uzavřenou formu. Západní průčelí zdobí hranolová věž. Venkovní omítka je hladká, ozdobena lizénovými rámy kolem kasulových oken. Stěny dělí pilastry jak vnitř, tak venku. Interiér je klenut valením s výsečemi. Na jižní straně se nachází předsíň, na opačné straně uzavírá loď vítězný oblouk s vyvýšeným kněžištěm. Zajímavostí je neobvyklá orientace hlavního oltáře na severní stranu. Sakristie se samostatným vstupem se rozprostírá západně od kněžiště. Obě oratoria, která se nad ní a symetricky na opačné straně kněžiště nacházejí, reflektují barokní snahu o symetrii. Osm oken osvětluje interiér – šest připadá lodi a dvě kněžišti. Výzdoba kostela vychází z rokokového stylu s elegantními pozlacenými prvky a štuchovými rokajem, přestože část výzdoby se vyznačuje pseudorokokovým pojetím.

Zajímavou roli sehrály varhanů. Dvě desetiletí po vysvěcení kostela zde žádné varhany nebyly. Teprve v roce 1794 se místní farář domlouval s ředitelem panství Josefem Pospíšilem, aby získali prostředky na jejich pořízení. Peníze na varhany se vytěžily prodejem kostelního cínu, medu a vosku – celkem 400 zlatých a 35 krejcarů, což však nestačilo. Ředitel Pospíšil se obrátil na patrona kostela hraběte Christiana Šternberka, který finančně pomohl a zároveň nechal pod kůrem vybudovat dva nosné pilíře pro zajištění bezpečnosti. Výrobou varhan byl pověřen Jan Jiří Spanel z Rokytnice v Orlických horách, zkušený truhlář a varhanář. Za svou práci obdržel 500 zlatých. Stavba a výroba trvaly půldruhého roku, instalace pak šest týdnů. Během montáže poskytoval farář Ježek všem dělníkům bezplatně stravu.

V kryptě pod kůrem jsou uloženy ostatky bývalého kaplana pátera Martina Čeňka a sládka Vojtěcha Kobeše. Poblíž kostela byla zřízena i kostnice. Kostel tak představuje nejen bohatou barokní architekturu, ale také živou spojnici s českými dějinami místního místa.